Termín: sobota 15.7. – neděle 23.7. 2023
Předpokládaná trasa: stanice Bezděz – 1. Doksy (9,5 km) – 2. Samota nad Ploučnicí (23,2 km ) – Zákupy – 3. Sloup v Čechách (18,3 km) – 4. Jablonné v Podještědí (15,9 km+cesta busem z Mařenic)– 5. Luckendorf-Oybin(16,8 km) – Žitava (Zittau)(3,5km, cesta busem) – 6. Zhořelec (Gorlitz) cesta busem– Jonsdorf – 7. Jiřetín (11,2km)– 8. Chata Na Tokáni (20km) – Jetřichovice – Česká Kamenice (4,4km)
Délka pěší trasy byla 160 km. Poetický záznam ze všech poutí najdete v Zápisníku (Zápisky z poutí).
Luitgardina pouť 2023
Franská královna Luitgarda
se k nám přidala v tichosti a vedla nás přes lesy skály a mosty
ke svatým místům i dávným sídlům bytostí
Malé nádražíčko pod Bezdězem nás vítá v letním horku otázkou
zda na mystický hrad vylezem a postojíme v kapli se společností templářskou
psychická síla zakladatele Přemysla Druhého
nám však dodá odvahu a před krve varem
královny ochrání S láskou náš Karel
S ruměncem na líci projdeme pěti branami
u první nám žehnají dévy i víly s lvicemi
Na hradě nás směsice bytostí vítá
od Karla Hynka Máchy přes templáře po svatého Víta
Díky váženému doprovodu Kunhutou Uherskou
jež tu ukryta byla se synem Václavem Druhým
a svou svorností pevnou jako pouto rodinné a lehkou jako pírko ptačí
přidala k našemu odhodlání lehkost i sílu nebeskou.
Guta, žena Václava, královna jež země české dostala věnem
ze svého rytířského světa přicválá se štítem a mečem
by ochránila dary jež nám předkové dali.
Návštěva gotické kaple mír a lásku do nás vlije
skrze oltářní kámen svaté Marie
a snad i Neposkvrněné početí zde přítomno je.
V rytířském paláci přemyslovské poselství nám předají templáři
tito stavitelé vnitřních chrámů spojí nás v Jedno ve své lóži
a kdo vyjde až do věžě
zří kraj širý i hvězdné otěžě.
Z Bezdězu se teplem rozpouštíme směrem k Termitu
útulek vstřícný s večeří nás čeká tu.
Večer se společně sejdeme pod borovicemi
abychom znovu prožily své královské stezky krajinami všemi
moravskou, českou, vnitřní i nebeskou.
Dlouhou letošní cestu posvětíme
na Králově stolci ranní meditací
a do věčného ticha na chvíli vstoupíme
s modrorůžovou esencí.
Následujeme pak Karlovy stopy až k jeho jezeru s pěti prameny
kde se před cestou kokořínskými lesy osvěžíme koupelí
by zůstali jsme bdělí na cestu do Samoty.
Každá z nás se svou samotou smířit se má
nalézt v ní poklad tajemný se dá
jen cesta k ní je někdy zdlouhavá.
Odměnou za tu dnešní je večeře příjemná
a spánek sladký snad každá tu má.
Ranní cvičení v rose nás osvěží
do dnešního cíle nožky skoro poběží.
Vědomí, že čas nepředběhneme je zákon pod jehož literou
vždy všechny jdeme a na konci se v míru sejdeme.
Někdo se vykoupe a tobogánem sjede
i na fyzio cvičení pro tělo u vody dojde.
Jiné si odpočnou v parku v sedě i leže
a přivítají nás s Alžbětou z Pomořan v čele
v duchu její láskyplné růže.
Svatá Ludmila nám pravdu o sobě napoví
avšak její šál tajemství smrti dál střeží.
Johana z Bavor nás plamenným rubínem obdaří
její příbuzná Žofie se s kalichem hořkosti svěří.
Kde najde se lék na mužskou slabost
ptají se ženy od stvoření světa
naše srdce odpovídá – síla lásky a slabosti je veta.
Malá družina kočárem urazí zbytek cesty hbitě
v Modlivém dole se sejdeme s Tetou k modlitbě
Kazi nám podá své léčivé býlí
s nimi všemi dojdeme dnes osvěženy k cíli.
S pomocí lurdské Panny Marie ukryté v nitru skalní jeskyně
přijmeme s úctou dary své vnitřní bohyně.
Skalní hrad Sloup vede nás ještě hloub
zdaleka ne však na dno našich sil
naopak – k jejich zdroji v příbytcích víl.
Jogínské divadlo je tohoto úkazu veselé zrcadlo!
Vešly jsme skalami do biblické krajiny tiše a s údivem
na každém větším kameni tvář Krista zahlédnem.
K Mařenicím cesta dlážděná je však i horkými kameny
své nohy bolavé zchladíme rády v říčním prameni.
A pak vydáme se k Máří Magdaleně
jež nás kvintesencí andělských bytostí spojí
a doprovodí do stavu pokory i milosti vzájemné.
V tomto rozpoložení nás přijme vlídná sestra Roberta
v klášteře božího milosrdenství.
Neváhá nás vpustit do vzácného prostoru baziliky
kde zpíváme svorně Lásko svatá na zem jatá
pod taktovkou oddané a kreativní Evičky.
Zůstáváme na noc pod střechou kláštera
s mešním vínem posedíme zvesela
a ráno cvičíme pozdravení slunci vesmíru i sobě
v rajské zahradě, toť boží nádhera.
Vše se nám skládá do barvité poutnické mozaiky
bez ohledu na puchýře, únavu a fb lajky
záludnosti terénu i počasí.
Svatá Zdislava nás napojí svým léčivým elixírem
jehož náboj nás vede do kruhu Bezčasí.
Dvaadvacet menhirů čeká tu na dvaadvacet královen
jak asi nekonečně dlouho?
Abychom spojily minulost s přítomností v rozkvetlý věnec jeden
skrze každou z nás běží dávné i blízké procesy
tóny odpuštění a vděčnosti zahýbou s nebesy
nejeden hříšník je nyní láskou sveden.
My můžeme pokročit dál
přes hrad Lemberk a lesy hluboké
přes lučiny svěží kde Konstancie vypoví oč vlastně běží
a od sedmerých bran nám svůj klíč svěří.
Snacha její Kunhuta svým bílým závojem
a jemnou růží čistoty nás na duši pohladí.
Před vstupem do země lužickosrbské a německé
naše těla s důvěrou vítají
chladivé osvěžení na návsi poleské
kde krásní princové zakletí do stromů
nás sledují potají.
Zkamenělé bytosti ke konci dne nám dobře poradí
kde vyčkat na vůz s rytířem v sedle
jenž nás do chaty dopraví hnedle.
I zde se večer královny s atributy představí
všichni se po Juditině mostě se džbánkem léčivé vody do Dánska vypraví
Dagmar nám svůj křížek jenž zbožnost káže
s noblesou a jasností ukáže.
Cesta na sever nás věru ochladí
s andělem naší české Anežky nám už žádné útrapy nevadí.
a naše družina se ráno v bundách na cestu vypraví.
Mezi stromy velikány se zjeví prastarý Ojvín
hrad na skále shlížící svým majestátem
jaká tajemství ukrývá, kdoví?
Koho něco tíží může to zanechat v hradním paláci pod kamenem
pak už jít bez potíží se stavitelem Karlem po boku
do pokladnice i klášterního kostela
kde stopy Přemyslovců nás vedou cestou do těla
ke strážcům naší přítomnosti i vizi anděla.
Tóny houslí nás doprovází do vzájemné blízkosti duší
a s rozhodnutím jež nám sluší
stavíme se cestou do Zhořelce
v cisterciáckém klášteře Marienthalu
v němž Kunhuta Štaufská zanechala stopu grálu
byvše se s Konstancí jistě poradila.
A nejen svým mužům tyto dvě ženy
zajistily vstup do nebe bez úhony.
Jejich potomci, svatořečená Anežka i král Přemysl Druhý
dali zemím Koruny české do vínku
čistého ducha i spravedlivé moci zlatou putýnku.
Václav Druhý s Gutou a jejich Eliška
poslední královna Přemyslovna
pak za úkol měli tyto poklady chránit
rozvíjet a předávat dál.
Eliščina odvaha a nevinnost ustála ten úkol přetěžký
s hrdostí i pokorou srdce grálské nevěsty
v němž bílá růže tichounce bije
hlasitě v duších potomků pak v pravý čas ožije.
Podobně přeměněná křivda
přináší smíření i spásu generacím
vypovídá čtyřlístek královny Adléty zářící štěstím.
V polské rodné krajině Anna Svídnická radostí poskočí
a předá poselství svého kralování
jenž v mystické koruně svůj poklad chrání.
Toto vše v klášteře Panny Marie proudí dodnes
čistá láska dědictví věků i budov skvost.
A jak už to bývá, štěstí se množí pro radost
u nenápadné branky břečťanem porostlé
kde nachází se vstup k milujícímu srdci Stvořitele.
Nádraží ve Zhořelci je milé
bio obchod, dobrá káva i dlaždice libé
šlapeme natěšeně do poutního domu Peregrinus
chutná večeře v malebných hospůdkách je zasloužilý bonus.
Po klidné noci se vydáme k Božímu hrobu
kdo nestihl Izrael děkuje bohu.
V rozpůlené kapli spojíme v okamžiku věčnosti vše rozdělené
Kristova krev zhojí naše rány nyní pochopené.
Někomu mohlo by se zdát že už nastal konec pouti
jako když rodí se děťátko a jeho pobyt v děloze se hroutí
jeho však teprve čekají nového života netušené květy.
Jaký zázrak – na kostelní varhany nám samo slunce hraje
novému životu rytmus i melodie zraje.
Koňským spřežením spějeme až do Jonsdorfu
kde rytíř Dirk nás opět zbaví zbytečných zátěží
a naše vřelá srdce do kopce spěchají za mýtickou horou Luží
jež nám připraví pořádnou sprchu
abychom chápaly že náš skutečný život je bez hranic
a tímto přístupem že neztrácíme zhola nic
jen Konstancie svůj žlutý kapesník
někomu jistě zasvítí na cestu jako bílý sníh.
Měkká lesní cesta nás vede opět do kláštera
kde se snaží vyhovět vytříbenému vkusu královského dvora
Elišce Rejčce jen tak hned nic neladí tu
po jejím erbu s korunkou už prošla staletí
a její milosrdné srdce dýše pod zemí
ve své přirozené pýše.
Kolik lidí se už uzdravilo z jejího soucitu!
Viola nám nese na dlani svou vznešenou květinu
aby nám dodala vášeň pro lásku i otčinu.
Ráno se sedm královen rozhodne urychlit svou cestu
obruče praskají, břímě co tíží k zemi padají
s veselou notou domů prchají.
Patnácte panen českých
pokračuje severem království do skal nebeských
kde zkouška poslední je čeká –
sestoupit z nebe do nitra země
a kultivovat zde urozené sémě.
Všem je dopřáno tu výšku ztéci
a jaké nadšení – nepohltil nás chřtán pekla
ale vstoupily jsme do zlatého světla
jehož je Luitgarda strážkyní a k němuž nás vedla
cestou necestou zemí i nezemí.
Večer na Tokáni tři vítězné královny a kněžny
co celý čas nesly své dary
nám je s radostí odkrývají.
Drahomíra závoj co jí vlaje z vlasů
jak přijíždí na koni
Jitka náruč štěstí s nímž se zrodila
i své děti porodila
a Anna se zástupem svých dětí
své srdce milující nese na dlani.
Marie Terezie opět z Krásného Brna s námi hovoří
a své vřelé srdce nám na chvíli přiblíží.
V družině se rozhostí zklidňující mír radost i humoru vír.
Po hlubokém spánku vítáme slunce v odevzdání
a ve svém drahokamu světla
svou afirmaci čteme bez váhání.
Budiž pozdravena tato pouť
jež zbavila nás temných pout
Nebe modré s křídly andělů
chraňme své světlo a provázejme blízké
k jejich světlým příbytkům.
