se během dvaceti let jógové praxe přirozeně vyvinula z jógy v pohybu – integrální jógy, která mi byla předána jako prvotní iniciace a kterou jsme v rámci naší praktikující skupiny rozvíjeli v souladu s rytmy roku a s přírodními i našimi vnitřními cykly. Toto pojetí jógy v sobě obsahuje základní principy rádžajógy – královské cesty jógy a její osmidílné stezky. Pohyb je možný vnímat skrze naladění se během každé lekce na rytmus Slunce, Luny a dalších planet a na jemné vibrace, jež jsou spojené s těmito kosmickými pohyby. Tyto vibrace se promítají i do učení genových klíčů, které se do naší praxe přidávají v podobě naladění se na probíhající duchovní témata i v podobě muder dlaní a prstů. Naše společná cesta vede k vnitřní kráse – stavu, kdy jsme propojení se svou vnitřní esencí a kdy dovolíme kvintesenci, prazdroji lásky, aby námi proudila. Jsme v souhře se všemi cítícími bytostmi a vyzařujeme krásu. Namasté.
Nyní si můžete vyzkoušet jógovou lekci nahranou v loňském roce jako audio. Připravte si svůj prostor, kde vás nebude nikdo rušit, zapalte si svíčku nebo rožněte solnou lampu a připravte si podložku, na které budete cvičit. Tato prosincová lekce se skládá ze dvou částí, je klidná, jemná a vede nás do nitra, počítejte s časem asi 1,5 hodiny.
Súrja Namaskár – Pozdrav slunci – jedna z možností, jak začít den, jak oslavit slunovrat a rovnodennost
Pozdrav slunci cvičíme nejlépe co nejdříve po probuzení. Měli bychom se napít, a to ne příliš chladné vody, nejlépe vody ohřáté na 60-70oC nebo jemného bylinkového čaje. Na sobě bychom měli mít co nejméně oděvu, který by měl být z lehkého a vzdušného materiálu, cvičíme bosí. Cvičíme-li v místnosti, vyvětráme a pokud možno cvičíme před oknem, abychom mohli být v kontaktu přímo se sluncem. Cvičíme-li venku, obracíme se k východu čelem ke slunci. Cvičení venku v přímém kontaktu se sluncem má velmi silný a hluboký účinek. Jednotlivé ásany provádíme nejdříve se zastavením ve výdrži, kde můžeme své tělo pozici co nejlépe přizpůsobit a v tomto setrvání se prodýcháme. Jakmile si pozice osvojíme, můžeme cvičit plynule v souladu s nádechem (výchozí ásana) nebo výdechem (následující ásana).
1.poloha: Stava-ásana (poloha modlitby)
Stojíme vzpřímeně, chodidla jsou blíže k sobě než na šířku ramen, ale ne tak aby se dotýkala, stojíme jistě, bez zakolísání. Ruce visí volně podél těla, dlaně můžeme mít zpočátku obrácené k tělu, po vyrovnání páteře, pro které je třeba „změkčit“ kolena, je obracíme ke slunci.
2. poloha: Pranáma-ásana s namaskár mudrou
Plynule přejdeme s nádechem do namaskár mudry – mudry pozdravu, kdy spojíme ruce dlaněmi k sobě před srdcem a vydechneme v pranáma-ásaně. Okraje dlaní a bříška prstů se jemně dotýkají.
3. poloha: Hasta-uttána-ásana (poloha se zdviženými pažemi v záklonu)
Přejdeme s nádechem z namaskár mudry do aňdžalí mudry tak, že vzpažíme ruce nad hlavu, paže vytáhneme z ramen vzhůru a dlaně držíme spojené. Pak plynule přecházíme do polohy v záklonu – záklon je tak hluboký, jak si to můžeme dovolit, ruce se mohou oddálit mírně od sebe. Celý pohyb přizpůsobíme fázi nádechu. Je to forma nejvyšššího pozdravení, kdy se obracíme k nejvyšší autoritě.
4. poloha: Páda-hasta-ásana (poloha v předklonu ve stoji)
Rozpažíme ruce a plynule s výdechem přecházíme trupem i pažemi do hlubokého předklonu, ruce opisují velký kruh, jako bychom slunce objímali. Dlaně můžeme položit až na zem, hlavu tlačíme proti kolenům, nezvedáme paty, ani nekrčíme výrazně kolena.
5. poloha: Ašva-saňčalana-ásana (poloha krasojezdce)
S nádechem vykročíme pravou nohou s kolenem do výpadu, zanožíme levou nohu a uvolníme se v pravé kyčli. Otvíráme hrudník přívalu slunce či světla a nastavujeme mu svou tvář. Zanožená noha by měla být natažená, pokud to nejde, můžeme se opírat kolenem a holení zem. Pokračujeme přesunutím těžiště na levé koleno a s trupem i pažemi vzhůru, možno až do mírného záklonu krku a hlavy. Otevíráme svoje srdce, aby vydalo svoje tajemství a krásu a přijímáme inspiraci pro tento den.
6. poloha: Méru-ásana (poloha hory)
S výdechem připojíme pravou nohu k levé a vyhoupnutím trupu se přesuneme do pozice hory, kdy kostrč směřuje k nebi a slunce nám ozařuje záda a zadní stranu hlavy a paží. Hlava je mezi pažemi a hrudník tlačíme prsní kostí dolů, aby se záda vyrovnala, tomu napomůžeme rovněž tím, že tlačíme paty k zemi. V hoře jsme mezi nebem a zemí.
7. poloha: Paripúrna-šaša-ásana (poloha zajíce)
8. poloha: Aštánga-namaskár (poloha housenky)
S plynulým vydechováním přecházíme do polohy housenky, která se pohybuje těsně nad zemí, nechává hýždě s kostrčí vystrčené k nebi, až dolehne na zem a dotýká se jí nakonec 8 body: čelem, 2 dlaněmi, hrudní kostí, 2 koleny a prsty u obou nohou. Můžeme se s úplným výdechem nakonec spojit celým tělem se zemí a procítit její oporu, vyjádřit vděk za její dary.
9. poloha: Bhúdžanga-ásana (poloha kobry)
S nádechem se opřeme do dlaní a přecházíme do polohy kobry – znovu trup vytahujeme ke slunci, zvedáme hlavu, prohýbáme páteř do oblouku tak, aby ramena byla snížena a lokty pod nimi. Ruce se opírají o zem v úrovni prsou, paže máme pokrčené v loktech nebo zcela propnuté –-podle možností naší bederní páteře. Pánev a nohy leží na zemi a jsou zcela uvolněné. Vše temné je vyneseno na světlo a my se hlavou a horní částí trupu otáčíme s následujícím výdechem doleva a díváme se přitom na paty – na to, co jsme se rozhodli nechat za sebou. S nádechem se vracíme do středové polohy a s dalším výdechem se otáčíme doprava a děkujeme za vše, čemu jsme se v minulosti (včera) naučili. Otáčení trupu a hlavy k patám je možné vynechat.
Nyní pokračujeme v pozicích v opačném pořadí, jako bychom se zrcadlově vraceli zpět.
10. poloha: Méru-ásana
Po nádechu v poloze kobry přejdeme nejlépe do krátkého pokleku na kolenou a s výdechem se zvedáme se do polohy hory. Vracíme se doslova rukama i chodidly na stejná místa v předchozí pozici hory. Tato „nová hora“ je vědomější, ví, že jen já – ve spojení s nebem i zemí – mohu jít dál v odhodlání najít sebe sama.
11. poloha: Ašva-saňčalana-ásana
S nádechem vykročíme levou nohou a zanožíme pravou. Při dalším opakování sestavy nohy dále střídáme, je optimální končit tak, jak jsme začínali – se zanožením levé nohy. Už vím jasně – slunce, světlo a zdroji života, že ty jsi ve mně a já v tobě.
12. poloha: Páda-hasta-ásana
S výdechem přitáhneme zanoženou nohu k druhé a postavíme se do polohy v hlubokém předklonu, pozice čápa. Ruce se dotýkají prsty, případně dlaněmi země, je to opět země a její podpora, s níž se následně vzpřimujeme.
13. poloha: Pranáma-ásana s namaskár mudrou
S nádechem se narovnáváme a zdravíme slunce v aňdžalí mudře, obracíme k němu obličej, ruce přecházejí do zapažení ve slavnostním gestu vítězství i oddanosti.
14. poloha: Pozice pozdravu Pranáma ásana a pozice modlitby Stava-ásana
S výdechem, odevzdáním a úctou se vracíme k srdci s rukama v namaskár mudře a děkujeme za vše – světlo, teplo, sílu, i radost a lásku, které jsou součástí nekonečného bytí. Vracíme se do Stava ásany – pozice s rukama podél těla a dlaněmi pootočenými dopředu.
Afirmace k pozdravu slunci mohou být různé – přímo vzývající slunce a jeho energii k nám do těla nebo symbolicky vyjadřující povahu slunce jako vyšší roviny Otce, k níž se vztahujeme. Můžete si vyzkoušet tuto:
Sjednocuji se s tebou Slunce, zdroji života
Skláním se před tebou, abych zahlédl/a světlo ve svém srdci
Otevírám svoje srdce teplu a světlu, lásce a moudrosti, tvořivé inspiraci
Spojuji své síly se zemí i nebem a uvolňuji své stíny
Splývám se zemí a jsem vděčná/ý za všechny její dary i požehnání
Vše skryté je vyneseno na světlo a pouštím vše, co mě poutalo k minulosti a nyní odchází
Ve spojení s nebem a zemí mohu vidět sebe i věci takové, jaké jsou
Slunce a světlo, Lásko, jež jsi zdrojem všeho
Jsi ve mně a já v tobě
Jsme spolu spojeni v nekonečném plynutí. Děkuji (je možné zakončit sestavu bídža mantrou AÚM).
Asi tak od roku 2006 se věnuji spojení sestavy Súrja Namaskár a modlitby otčenáše. Poslechněte si, jak k tomu došlo a co následovalo, na krátké video nahrávce uskutečněné s Katkou Pokornou.
Čandra Namaskár – Pozdrav Měsíci/Luně – způsob, jak končit den a připravit se ke spánku, sestavu také oceníme při novu či úplňku a při rovnodennostech jako doplněk k Súrja Namaskár
Připravte si podložku a postavte se na její delší stranu do základního postoje s nohama mírně od sebe rozkročenýma, špičky nohou mohou být mírně natočené do stran. Změkčíme kolena, tím se ukotvíme do země a současně umožníme páteři, aby se mohla vytáhnout vzhůru. Břicho je uvolněné, ramena volně spuštěná dolů, brada mírně zasunutá k bradě. Prodýcháme se břišním, hrudním a podklíčkovým dechem.
- poloha: Spojíme ruce do měsíční mudry – dlaně k sobě a palce oddělíme kolmo k ostatním prstům – a přiložíme je pod pupek, Spojíme se dechem s břichem a podbřiškem. Představíme si Lunu a její stříbřitý třpyt, jak se odráží např. na vodní hladině. Nabereme symbolicky měsíční svit do svých dlaní a neseme jej nad hlavu a necháme ho z dlaní volně snášet na celé tělo, do jemněhmotných těl a naznačujeme tento děj rukama, tím je postupně připažíme, spojíme za zády dlaněmi k sobě do Namaskár pozdravu a s nádechem pozdravíme své srdce zezadu.
- poloha: S výdechem se skláníme do hlubokého předklonu – zdravíme Lunu, své i vesmírné ženství. S nádechem se vracíme do stoje, vytočíme špičku L nohy do strany a obdobně se skláníme hlavou ke koleni. Nádechem zpět a s výdechem se otáčíme doprava a skláníme k P koleni. S nádechem návrat do stoje, s výdechem spouštíme ruce v Namaskár pozdravu špičkami prstů k zemi, až úplně vydechneme, ruce rozpojíme a připažíme.
- poloha: S nádechem vytočíme špičku L nohy vlevo a zvedáme levou paži, která se s výdechem dotýká dlaní země a současné s tím zvedáme pravou nohu do pozice vodorovné se zemí – pozice Váhy. S nádechem návrat do stoje a současné vytočení těla vpravo, dlaň P ruky míří k zemi a levá noha do pozice Váhy. S nádechem se vracíme zpět do stoje.
- S nádechem vzpažíme pravou paži a neseme ji s výdechem do úklonu vlevo – pozice Luny. S nádechem zvedáme levou paži a vedeme ji do úklonu vpravo. Jakmile jdeme do nádechu, přecházíme plynule do pozice
- Lukostřelce vlevo – vytočíme nohu, s výdechem natáhneme paži a dlaň zaujme mudru měsíce se zdviženým palcem. S nádechem pravá ruka chytá pomyslnou tětivu a napíná luk tak, že táhne tětivu k P rameni. Je dobré, když držíme loket výše než je rameno. Výdechem se rovnou otočíme vpravo a opakujeme totéž s napínáním luku v pozici Lukostřelce.
- S nádechem se otočíme vlevo a přecházíme do pozice Holubice – chytáme P rukou P nohu za nárt, napínáme je dozadu, současně levá paže se vysouvá vlevo, trup zůstává v kolmém postavení. Výdechem se přesouváme zpět a dalším nádechem stavíme Holubici vpravo.
- S výdechem se vracíme do základní pozice a s dalším nádechem zvedáme paže obloukem nad hlavu, spojujeme ruce do Namaskár pozdravu a zdravíme svoji mysl zezadu – přiložíme dlaně k týlu hlavy, kde je uložen mozeček. S nádechem se vracíme k počáteční poloze – spojené ruce vedeme pod pupek, přiložíme k tělu a prodýcháme.
Afirmací k Pozdravu Luně se spojujeme s vesmírným i vlastním ženstvím:
1. Spojuji se se silou vesmírného ženství a ve svitu Luny ji pozvedám vzhůru, aby mnou proudila jako stříbrné paprsky Luny
2. Zdravím ve své duši Divošku a skláním se před svými cykly a rytmy (vlevo a vpravo)
3. Přinášejí mi rovnováhu
4. Harmonii emocí i pocitů
5. Sílu něco právě teď ukončit či odevzdat a něco nového začít či přijmout
6. V nekonečném tanci jsem divoká a svobodná, mírná a milující
7. Spojuji se se svou intuicí, vedu ji do jádra svého ženství a probouzím svůj tvořivý oheň.
