(za fotky, kterými prokládám své texty, děkuji Janě Noskové, Evě Čermákové a Heleně Chvílové)
Na cestách svatou zemí vás může zastihnout na mnoha místech překvapivá situace.
Na některých zastaveních, jež byla svědky působení významných Izraelitů, Ježíše, jeho rodiny i učedníků, se dozvídáte, že se významná událost odehrála asi tady, možná i někde jinde, nebo že různé církve zastávají různé názory a každá může mít svá zaručeně svatá místa.
Příkladem může být místo, kde Izraelité pod vedením Jozua překročili řeku Jordán a tím vstoupili po dlouhých letech egyptského zajetí zpět na půdu své země Kanaán, a kde po dalších mnoha generacích pokřtil Jan zvaný Křtitel svého bratrance Ježíše a ten tím započal svou cestu na Golgotu. Naše skupina navštívila dvě ze tří míst Ježíšova křtu v Izraeli, třetí se nachází na jordánské straně. Qasr Al-Jahúd, kde každého překvapil Jordán v podobě spíše menší, bezvýznamné říčky plné jílu, zakrátko se vlévající do Mrtvého moře a obklopené stínem palem a rákosím. Zde nás pár schodů pozvalo k posezení. Jardenit s Jordánem téměř průzračným, s rybami i zelení umocňujících příjemný dojem a se skupinami křesťanů připravených uskutečnit nebo obnovit svůj křest. Avšak na prvním místě, obklopeném pouští a nedalekým klášterem, jsme vnímali silně působící energii, kterou jsme uposlechli a na chvíli se ztišili, ponořili se do kontemplaci nad veršem aramejského otčenáše, zazpívali si, nechali se unést tóny flétny do své vnitřní krajiny. Při odchodu k nám přiletěla bílá holubice. A přirozeným pokračováním bylo zastavení v klášteře sv. Gerassima, jenž oplýval klidem, úžasnou mariánskou silou, symbolem lva i živými kohouty, krásnými oleandry i příjemným občerstvením. A takto je třeba se dívat i na některá další místa v této obdivu zasluhující zemi, rozumem posoudit, co takové posouzení vyžaduje a srdcem se nacítit ve chvíli, kdy nás zevnitř volá. Proto sem asi většina z nás přijela – pootevřít brány svých srdcí a dovolit si jim naslouchat.
Jeruzalémské blues
Až západní svět opustí tuto divnou revoluci
a najde tajný kód žití
černá díra pohltí to žravé monstrum konzumu
voda bude opět jen k léčení a pití
Až se naučíme od zvířat žít svoji sílu
poznáme že vesmír nám dává svou pránu k jídlu i dílu
budeme jako labutě, jako rorýsi i lvi, budeme žít vránu
R: Všechny hříchy světa vypustíme z klecí a vzlétneme ke hvězdám
Až řecký pop svlékne svůj šat a vpustí prostý lid do božího chrámu
Až ortodoxní Žid přijme změnu a vrátí polské šaty do skanzenu
pak otevře se pupek světa pro všechny lidi na planetě Zemi
spojíme se v jeden kruh a zatančíme královně světa tanec lemi
R: Všechny církve světa vypustíme z klecí a vzlétneme ke hvězdám
On a Ona
Ty, kvítku šáronský, královno má drahá
ty, co spojuješ v jeden lásky proud
co nám naše matka dala
Ty, jenž jsi máteří žen co přijdou po nás
svým mužům tou nejdražší růží budou
růží jež ukrývá matčin vzdech
vůni milenky i sílu ducha
Já se vpiji do tvé růže co zpívá v klínu
do lotosu tvého horoucího srdce
dám se vést bílou lilií tvé jasné mysli
Ó lilie má vonící
Ty, můj nejdražší králi, má hřívo kadeřavá,
staň při mně a vyhlížej v dáli
jak se svět do víru vášně halí
stůj pevně na svém místě
zažeň veškeré strachy a tísně
Zahrej v struny harfy své něhou oplývající písně
zazpívej svým vznešeným hlasem andělské polnice
ať síla naší lásky ukončí světa splín.
Ó loutno má líbezná
Do Izraele jsme si všichni přivezli své osobní životní příběhy, své dosavadní způsoby myšlení, zásady i stereotypy. Každý v různém stádiu svých příběhů. Mohli jsme všichni pocítit – věřící i nevěřící – že ve svaté zemi vše dýchá Kristem. Podobně jako jinde na Zemi to dýchá Karlem Velikým, Michelangelem a Leonardem da Vinci, Karlem IV., Sedícím Býkem, nacismem, čínskými císaři či Gaudím, tady každým krokem vnímáme ducha Ježíše a „jeho Marií“. Svatá země je jejich duchem doslova nasáklá, někde méně, někde intenzivněji a i když tomu nevěnujeme pozornost, přesto na nás jejich energie působí. Je to síla z nejsilnějších, svou podstatou ta nejjemnější ze všech, a právě proto silně působící. Proto ji také zaznamenáváme ještě dlouhý čas po návratu, nebo si k nám nachází cestu, až jsme ve svém klidu a bezpečí. Jako by si klíč v nás hledal svou cestu k zámku, do kterého zapadne. Někdy je jeho hledání toho správného otvoru plné neklidu, který nás nutí hledat nové a další podněty nebo odpovědi na naše vnitřní otázky, jindy si klíč pluje jako list po hladině řeky, hladce klouže, poskakuje a nechá se unášet k cíli.
Naše putování, pro mnohé první izraelskou zemí, bylo intuitivně navrženo do tvaru kružnice, jejíž kulatost doplňoval tok řeky Jordánu a jež jsme přeťali cestou z Betléma do Nazaretu, cestou z Judeje do Galileje. Tím jsme nevědomky, podvědomky vytvořili monádu – a jako by se naše probádané a procítěné území rozdělilo na jangovou – ohňovou a mužskou část a na její protějšek jinový a ženský. Vnímám, že bouřlivé středomořské pobřeží se svými městy s mrakodrapy a zelení oplývající oblast v okolí k nám promlouvalo svou bujarou mužskostí a naopak klid a ticho judské pouště, klidné a téměř pasivní vody Jordánu a něha Galilejského jezera i jeho okolí vzbuzovala pocity ženství a měkké náruče. Cesta do Nazaretu byla jakousi spojnicí a také cestou k počátku. Zde jsme mohli propojit modlící se Jeruzalém, tančící Tel-Aviv a pracující Haifu se zdroji všeho zde: úrodnými ovocnými sady, poli plných rajčat, datlových palem a olivovníků, se zdrojem pitné vody v jezeře i závlahy v Jordánu, se zdrojem duchovní energie Josefa, Marie a Ježíše. Ježíš jako by doplnil svou ženskostí a učením o něm Davidovu mužnou sílu a bojovnost. Moderní Izrael od své obnovy započaté návratem Židů z diaspory propojuje oba póly a rovněž se snaží o spojení a ochranu obou národů, které ho obývají.
Ta země ve mně žije svým vnitřním životem, který někdy vnímám jako ztěží uchopitelný záchvěv, jindy jako mocný proud, s kterým se stále více ztotožňuji. Jako by to byl nepolapitelný rytmus žijící ve mě a působící na moje vteřiny, hodiny, dny. Chvíle zastavení mně umožňují sladit mysl s tímto proudem, cítit jej a dýchat s ním v jeho rytmu. Cítím, že si jej mám uchovat a to někdy vyžaduje s ním plout, nést se na této vlně, být tou vlnou, a jindy zase poodstoupit a pozorovat.