(za fotky, kterými prokládám své texty, děkuji Janě Noskové, Evě Čermákové a Heleně Chvílové)

Na cestách svatou zemí vás může zastihnout na mnoha místech překvapivá situace.

Na některých zastaveních, jež byla svědky působení významných Izraelitů, Ježíše, jeho rodiny i učedníků, se dozvídáte, že se významná událost odehrála asi tady, možná i někde jinde, nebo že různé církve zastávají různé názory a každá může mít svá zaručeně svatá místa.

Příkladem může být místo, kde Izraelité pod vedením Jozua překročili řeku Jordán a tím vstoupili po dlouhých letech egyptského zajetí zpět na půdu své země Kanaán, a kde po dalších mnoha generacích pokřtil Jan zvaný Křtitel svého bratrance Ježíše a ten tím započal svou cestu na Golgotu. Naše skupina navštívila dvě ze tří míst Ježíšova křtu v Izraeli, třetí se nachází na jordánské straně. Qasr Al-Jahúd, kde každého překvapil Jordán v podobě spíše menší, bezvýznamné říčky plné jílu, zakrátko se vlévající do Mrtvého moře a obklopené stínem palem a rákosím. Zde nás pár schodů pozvalo k posezení. Jardenit s Jordánem téměř průzračným, s rybami i zelení umocňujících příjemný dojem a se skupinami křesťanů připravených uskutečnit nebo obnovit svůj křest. Avšak na prvním místě, obklopeném pouští a nedalekým klášterem, jsme vnímali silně působící energii, kterou jsme uposlechli a na chvíli se ztišili, ponořili se do kontemplaci nad veršem aramejského otčenáše, zazpívali si, nechali se unést tóny flétny do své vnitřní krajiny. Při odchodu k nám přiletěla bílá holubice. A přirozeným pokračováním bylo zastavení v klášteře sv. Gerassima, jenž oplýval klidem, úžasnou mariánskou silou, symbolem lva i živými kohouty, krásnými oleandry i příjemným občerstvením. A takto je třeba se dívat i na některá další místa v této obdivu zasluhující zemi, rozumem posoudit, co takové posouzení vyžaduje a srdcem se nacítit ve chvíli, kdy nás zevnitř volá. Proto sem asi většina z nás přijela – pootevřít brány svých srdcí a dovolit si jim naslouchat.

Jeruzalémské blues

Až západní svět opustí tuto divnou revoluci

a najde tajný kód žití

černá díra pohltí to žravé monstrum konzumu

voda bude opět jen k léčení a pití

Až se naučíme od zvířat žít svoji sílu

poznáme že vesmír nám dává svou pránu k jídlu i dílu

budeme jako labutě, jako rorýsi i lvi, budeme žít vránu

R: Všechny hříchy světa vypustíme z klecí a vzlétneme ke hvězdám

Až řecký pop svlékne svůj šat a vpustí prostý lid do božího chrámu

Až ortodoxní Žid přijme změnu a vrátí polské šaty do skanzenu

pak otevře se pupek světa pro všechny lidi na planetě Zemi

spojíme se v jeden kruh a zatančíme královně světa tanec lemi

R: Všechny církve světa vypustíme z klecí a vzlétneme ke hvězdám

On a Ona

Ty, kvítku šáronský, královno má drahá

ty, co spojuješ v jeden lásky proud

co nám naše matka dala

Ty, jenž jsi máteří žen co přijdou po nás

svým mužům tou nejdražší růží budou

růží jež ukrývá matčin vzdech

vůni milenky i sílu ducha

Já se vpiji do tvé růže co zpívá v klínu

do lotosu tvého horoucího srdce

dám se vést bílou lilií tvé jasné mysli

Ó lilie má vonící

Ty, můj nejdražší králi, má hřívo kadeřavá,

staň při mně a vyhlížej v dáli

jak se svět do víru vášně halí

stůj pevně na svém místě

zažeň veškeré strachy a tísně

Zahrej v struny harfy své něhou oplývající písně

zazpívej svým vznešeným hlasem andělské polnice

ať síla naší lásky ukončí světa splín.

Ó loutno má líbezná

Do Izraele jsme si všichni přivezli své osobní životní příběhy, své dosavadní způsoby myšlení, zásady i stereotypy. Každý v různém stádiu svých příběhů. Mohli jsme všichni pocítit – věřící i nevěřící – že ve svaté zemi vše dýchá Kristem. Podobně jako jinde na Zemi to dýchá Karlem Velikým, Michelangelem a Leonardem da Vinci, Karlem IV., Sedícím Býkem, nacismem, čínskými císaři či Gaudím, tady každým krokem vnímáme ducha Ježíše a „jeho Marií“. Svatá země je jejich duchem doslova nasáklá, někde méně, někde intenzivněji a i když tomu nevěnujeme pozornost, přesto na nás jejich energie působí. Je to síla z nejsilnějších, svou podstatou ta nejjemnější ze všech, a právě proto silně působící. Proto ji také zaznamenáváme ještě dlouhý čas po návratu, nebo si k nám nachází cestu, až jsme ve svém klidu a bezpečí. Jako by si klíč v nás hledal svou cestu k zámku, do kterého zapadne. Někdy je jeho hledání toho správného otvoru plné neklidu, který nás nutí hledat nové a další podněty nebo odpovědi na naše vnitřní otázky, jindy si klíč pluje jako list po hladině řeky, hladce klouže, poskakuje a nechá se unášet k cíli.

Naše putování, pro mnohé první izraelskou zemí, bylo intuitivně navrženo do tvaru kružnice, jejíž kulatost doplňoval tok řeky Jordánu a jež jsme přeťali cestou z Betléma do Nazaretu, cestou z Judeje do Galileje. Tím jsme nevědomky, podvědomky vytvořili monádu – a jako by se naše probádané a procítěné území rozdělilo na jangovou – ohňovou a mužskou část a na její protějšek jinový a ženský. Vnímám, že bouřlivé středomořské pobřeží se svými městy s mrakodrapy a zelení oplývající oblast v okolí k nám promlouvalo svou bujarou mužskostí a naopak klid a ticho judské pouště, klidné a téměř pasivní vody Jordánu a něha Galilejského jezera i jeho okolí vzbuzovala pocity ženství a měkké náruče. Cesta do Nazaretu byla jakousi spojnicí a také cestou k počátku. Zde jsme mohli propojit modlící se Jeruzalém, tančící Tel-Aviv a pracující Haifu se zdroji všeho zde: úrodnými ovocnými sady, poli plných rajčat, datlových palem a olivovníků, se zdrojem pitné vody v jezeře i závlahy v Jordánu, se zdrojem duchovní energie Josefa, Marie a Ježíše. Ježíš jako by doplnil svou ženskostí a učením o něm Davidovu mužnou sílu a bojovnost. Moderní Izrael od své obnovy započaté návratem Židů z diaspory propojuje oba póly a rovněž se snaží o spojení a ochranu obou národů, které ho obývají.

Ta země ve mně žije svým vnitřním životem, který někdy vnímám jako ztěží uchopitelný záchvěv, jindy jako mocný proud, s kterým se stále více ztotožňuji. Jako by to byl nepolapitelný rytmus žijící ve mě a působící na moje vteřiny, hodiny, dny. Chvíle zastavení mně umožňují sladit mysl s tímto proudem, cítit jej a dýchat s ním v jeho rytmu. Cítím, že si jej mám uchovat a to někdy vyžaduje s ním plout, nést se na této vlně, být tou vlnou, a jindy zase poodstoupit a pozorovat.

Z izraelského deníku (zápisky na pokračování)