Tento příspěvek se týká mých zkušeností s homeopatií a aktivní praxí, kterou jsem začala poskytovat v r. 2000 a letos, na začátku r. 2022, jsem se rozhodla předat žezlo praktikující homeopatky dál. Za dvacet let svého působení, kdy každý homeopat přitahuje takové klienty, které má sám ve svém celkovém obraze, jsem se postupně naučila neztotožňovat svůj obraz s obrazem klienta a vidět jeho esenci z nadhledu. Vstupovala jsem vědomě do sféry homeopatie – vědy a metody založené na uzdravování nemocí člověka pomocí principu podobné léčí podobné – jako do sféry blízké vědeckému přístupu i duchovním šamanismu v jednom. Vědecký přístup spočívá v celostním pohledu na člověka a ve vnímání příčin jeho potíží ve všech souvislostech. Vyžaduje znalost anatomie a fyziologie člověka, stejně jako schopnosti naslouchajícího psychologa a vnímavého mystika, kterému se skládá na pozadí klientova příběhu skutečný, tj. pravdivý příběh člověka, který usiluje o uzdravení. Šamanský přístup vychází z podstaty celé metody, můžeme ho nazvat novodobou alchymií, souhrou myšlenkového a duchovního obrazu, kdy homeopat navazuje spojení s říší minerálů, rostlin a zvířat i s temnou a světlou stránkou člověka. Homeopatie je tedy metoda, která poskytuje uzdravování člověka a jeho potíží, které vznikly na základě traumatu v minulosti a následným hromaděním a potlačením emocí a vzpomínek, spjatými s tímto traumatem, do nevědomí. Z těchto neuvolněných emocí se v živých organismech vytváří „živná půda“ pro onemocnění různého charakteru, počínaje akutním onemocněním a konče chronickou nemocí nebo úrazem. Touto živnou půdou rozumíme energetické a chemické změny v organismu, které pak vedou k oslabení tělesných funkcí, k bolestem hlavy, zad a kloubů, a nakonec ke snížení imunity.
Homeopatická metoda přináší možnost uzdravit svoje potíže přímo působením na energeticko-psychický zdroj těchto potíží . Pokud se nám totiž nedaří „uzdravit“ příčinu potíží v jejím počátku, začneme se přirozeně chránit obrannými psychickými vrstvami, které více či méně zajišťují, aby se další podobné trauma neopakovalo. Homeopat pak zjišťuje, v jaké situaci k němu klient přichází a poskytuje preparát, který působí postupně na tyto obranné vrstvy a rozpouští naši vnitřní potřebu na nich lpět. Po nějakém čase se dostáváme společně k jádru traumatu – uzdravovací proces tedy probíhá obdobně jako bychom ze sebe snímali slupky cibule než dojdeme k jádru uvnitř. V jiných případech, kdy je klient v aktivním spojení s traumatem a jeho příčinou, je možné vybrat preparát, který zapůsobí přímo na původní příčinu a na jádro člověka. Jak prakticky toto působení homeopatického preparátu probíhá?
Připustíme – li, že naše fyzické tělo se svými funkcemi je součástí vysoce organizovaného systému složeného i z nehmotných složek, jejichž projevem je životní energie, můžeme si představit, že takový organismus je logicky řízen složkou na ještě vyšší úrovni, kterou zakladatel homeopatie Samuel Hahnemann nazval dynamis. Z důvodu traumatu se v člověku postupně narušuje schopnost řídící složky udržovat tělo, mysl i duši v rovnováze. Homeopatický „lék“ předává této řídící složce informaci, která navrací dynamis do řídící funkce tím, že postupně vrací člověka do traumaty nezatíženého stavu, rozpouští v něm nahromaděné příčiny, proč k traumatu došlo, a organismus se sám – pomocí přirozeného samouzdravovacího procesu – vrací do rovnováhy a ke zdraví.
Pohybujeme-li se v rovině bioenergií a informací, je užitečné si představit jejich fyzikální podstatu a snáze přijmeme, že se jedná o určitou formu vibrací a ty můžeme zobrazit pomocí frekvencí. Frekvence si snadno představíme v souvislosti s hudbou – vyjadřuje počet kmitů za jednotku času, čím hlubší tóny, tím delší vlny a nižší frekvence a naopak. Svoji spirituálně energetickou podstatu, to velké a košaté tajemství, si tedy zkusme představit jako jedinečnou hudební symfonii, své tělo jako hudební nástroj a složku dynamis jako dirigenta. Homeopaté a homeopatky potom hrají roli ladiče, který hledá tu nejpřesněji znějící melodii, kterou vydává jejich ladička – pečlivě vybraný homeopatický „lék“, jenž je schopný vyladit naš „porouchanou“ vnitřní melodii . Jeho laktózová (cukerná) složka je pouhým nosičem pro tuto danému jedinci co nejpodobnější informaci – melodii, která je předávána řídící složce dynamis. Pozměněná nebo ztracená melodie potom, řečeno s nadsázkou, zaznívá tělem jako ozdravná hudební skladba, a tělo i duše se uzdravují. V souvislosti s tím dochází k posílení oslabených orgánů a energetických drah, které se jako spící nebo falešně hrající hráči znovu vracejí ke svým správně znějícím skladbám a dirigent může obnovit svoji harmonizující a rovnováhu udržující roli ve svém orchestru.
……………………………………………………………………………………………………………………………….
POUŤ 2016: Po stopách Přemyslovců ze Znojma na Křemešník
Přání našemu králi k narozeninám
Milovaný Karle,
ctěný králi
přicházíme zblízka i zdáli
ve tvých stopách jdeme!
Od znojemského chrámu
naše kroky moudře vedeš
až k branám Grálu –
V prastaré vinici
pozvedáme číši
připíjíme na zdar naší pouti
pohárkem šedé Rulandy
Milý Bušku,
tvé víno z Francie
zesládlo staletím
nad vodami Dyje!
………………………………………………………………………………………………………………
Most přes řeku Dyji
Spojnicí mezi tělem a myslí
s písní květin jsme přišly
voda září zpívá
voda kvete jako žena
všemi dary obdařená
Nechej se chvíli laskat
chladivými něžnými prsty
krev se ti rozběhne
až na konec světa
Slunce svým žárem
pak dokončí výpal
Bohyně Thaya vystoupí
ze svého koryta
kytice vyplakaného kvítí
čeká ji uvita:
odevzdej mi svůj prostý květ
vonnou růži ti vrátím zpět
………………………………………………………………………………………………………………
Bítovská Madona
V podzámčí ráno zraje bylinami
měkkými kroky mezi visutými zahradami
duše vtančí jako baletka
do Ódy na radost
Točí se na gejzíru fontány
Flétny housle tympány
Tajemný dirigent ji zve
o pár stupňů výš do brány
tam svádí boj se Sirénami i démony
Tu du du dú, ty dy dy dý
A světlá vize Koruny
vzklíčí v tónech Proměny
Božský prám
pannami z větru je tkán
na něm plout do nebeských výšin
je náš plán
Ke zdroji tepla
Vstupenky do nebe pastýři světla
hlava zdá se že skoná
v chládku čeká tu Madona
dělí se s námi o svého Syna
………………………………………………………………………………………………………………
Jemní
Stará lípa mluví
svatým Vítem se chlubí
Anna a Petr cestu urychlí
Vždyť jsou to andělé
rozmarům lidí uvyklí
………………………………………………………………………………………………………………
Kostelní Vydří
První kámen nás zve na cestu
a další – jakoby vítal nevěstu
Rozplétáme své nitě životů
v lesním tichu zdobíme květinami
každý kámen mnichy postavený
zástupy předků s námi tančí
Jako nevěsty před svatebním obřadem
darujeme milému věneček z heřmánku
chrpu do klopy jestřábník do ruky
v tichém bezčasí
slavnost sahá až k počátku životů
Odpuštění ze srdcí prýští jako letní přívaly
lipová alej nás provází zpěvem k oltáři
až doma shledáme co jsme tu dostaly
………………………………………………………………………………………………………………
Náprstníky
Průvodci přistaví veselý vlak
aby nás svezl až do oblak –
bílá Telč nás hýčká manou i nektary
brzy jsme u soch za kaplí se svými lektvary
Ještě lehčeji vznášíme se výš
Zástupy náprstníků ukazují: dál!
Koupelí hladíme svá těla hebká
na hříchy a žádosti nikdo se neptá
radostné třásně purpuru nás provází
na kamenném vrchu nám nic neschází
Paměť krajiny se zahušťuje kameny
náprstníky mění se v prameny
……………………………………………………………………………………………………………………………….
Řeč kamenů
Mlýnské kolo –
mlýnský kámen –
s únavou je Ámen!
Purpurové traviny se vlní
naše oči se úžasem plní
ke kromlechu Kateřinou jsme uvítány –
Makrokosmos zde otiskl své razítko
naše tělo velké je pojítko
Kamenným kruhem
do středu vesmíru jsme vstoupily
vedeny bezpečně
do středu ticha
k branám Hradu naše kroky mířily
do ticha našich buněk
vibrace Zdroje se nořily
šroubovice DNA v radostném tanci vířily
jejich chvění i změny zachytíme na okamžik
i Země zastaví se na chvíli
Svatá Kateřina ronící své léčivé slzy
přicházejícím poutníkům
najednou oči osuší
a s úsměvem nám požehnání dává:
chůze je dobrá pro duši
…………………………………………………………………………………………………………….
Bezděčně
Procházíme lipovou vůní
letní večer už dávno přečetl pohádku
Vstupujeme očekávány
na pomezí dvou zemí
bránou ke králi Rybáři
v rodném statku jeho ženy
Největší věci jsou prosté
připomínáme si po sté
smířené s tělem
i hvězdou nad čelem
usínáme při čtení od Věry
Ráno je hebké a měkké
Už jenom Radost
………………………………………………………………………………………………………………
Znění
Ladíme bez námahy svůj nástroj
trubku – spinet – klavír
Jdeme v souladu s krajinou
kameny – stromy – pěšiny
někde uvnitř rodí se vír
dráhy životní síly se spojily
Kroky v rytmu vesmíru
ladný pohyb ruky
život šitý na míru
labutím – květinám – i nám
U pramene tryská píseň
na skalce se potkáš s králem
srdce velké pro všechny
z hrdel ozývá se chorál
Zní nebeský Jeruzalém
……………………………………………………………………………………………………………………………….
POUŤ 2017: Moravskou bránou k prameni Moravy aneb jantarovou stezkou ke kořenům
Jedna báseň
Začátek poutě je jako
první nadechnutí
při narození
cesta se odvíjí jako smaragdový had
který se probouzí ze zimního spánku
a nakonec překvapen zjistí
že se doplazil ke špičce svého ocásku
Panna Maria Hostýnská
už nepotřebuje bojovat s cizáky
předává své blesky nám
abychom si sami osvítili
svá vnitřní ticha
a ponořili se do klidného jezera
proto tu vznikla mezera –
za povyšování
za pohrdání
za lenost
Vyplňujeme ji každodenní chůzí
kdy cítíš pod nohama tep Země
který srovná tvé srdce
aby příliš neutíkalo
nebo ho povzbudí
aby ho všichni slyšeli
kdy ve vlasech se ti splétá
hvězdný prach s paprsky slunce
v zářivou korunu
na každém hrotu drahokam
Brána do historie Moravy
nás s kořeny vyladí
strom života klaní své větve do země
a ty znovu raší vzhůru
chuť dovádět ve větvích
a hladit kůru
Jakub pak rozdá mušle
do kterých Sněžník perlu z rosy
jednou položí
a vlnky Moravy nás svezou
do jantarové komnaty
Vystoupáme na Kopeček
a najdeme domeček na spaní
a spolu s Věrou a Wolkerem Jiřím
přidáme se k poutníkům
na cestě k zářnému cíli
Milost světla nás něžně objímá
a do nohou sílu vlívá
lopatky zaniklého mlýna se točí
ze živých Janiných očí
se rodí báječná večeře
i naše sny o důvěře
Těšíkovská kyselka vyvěrá
přímo ze svěžího lůna Země
krok za krokem tiskneme svá razítka
do sudetských cest
Dálovské jezírko na chvíli smyje prach
zvířený dřevorubeckými vozy
Es ist vollbracht – dokonáno jest
Je to Jiříkovo vidění či lest?
Duch Praděd nás už zde vítá
a nesmlouvavě žene cestou
lehce znesvěcenou komercí
do opevněné lóže řádu německých rytířů
Tíži osudu národa jež
klesá nám do svalů
a tlumí náš dech ve žhavém kopci
smyjeme po chvíli
v hučivém vodopádu
bublání šumění chladivé vody
osvěží naše těla
ne však batohy
a dobrý anděl Michal
na ohnivém koni nás dohoní
a všemi prostředky nás podpoří
k dočtení zašlých stránek našich knih
Hela ráno otáčí nový list
a jantarová koupel zjasní
naše vnímání co oči nevidí
to srdce vždy napoví
Voda pramenů nám teče vstříc
ušlechtilé květiny pokyvují
z Velké kotliny – tudy, tudy!
Přes práh zeleně se přehoupneme
a Praděd a Jeho kameny
nás volají k zodpovědnosti za Zemi
za sebe na zemi
ke slunci západu skládáme svá křídla
do lůžka z květin
poslední zkouška síly naší harmonie
bílý kříž až z Tramtárie
Ranní stezka mlžnými závoji
mezi kterými vykukuje svět
až ke studánce vřesové
kde dlí vlídní bohové
berou nás do dlaní a hladí po tvářích
Skalním oknem překračujeme další práh
a vstupujeme už do zahrady rajské
za její krásou přišly jsme bosé
zahrada smrků kapradin a potočních víl
zve nás ke zdroji nekončících chvil
Vozka nám však hodí lano
a vytáhne nás vzhůru
na místo kde on sám kdysi
poztrácel svou víru
jednou rozjede se zpátky
pro svůj chléb
až všem poutníkům doplní
rozvahu i míru i dech
scházíme zase z doteku nebe
zpět k lidem v údolí
dost to všechny bolí
bytosti přírody zajaté
v malých bílých kuličkách
tiší naši bolest
necháme se vést
a Branná letos poslední
nás vítá kameny co umí kvést
Ráno nás posílá na procházku lukami
kde Sněžník kývá na pozdrav
a čeká na příští naše zrození
Konec poutě je vtipnou iluzí
ani život nikdy nekončí
jen lehkými kroky přechází
do nové dimenze
(klidně i s holemi)
do naší pravé podstaty
být poutníky
Po návratu nasloucháme stále
svým vnitřním světům
listům stromů
květinám
ptačím křídlům
i motýlům
nejde pouštět rádio
ani sledovat jiné pořady
(natož ten přístroj, co pořád počítá)
milujeme svůj domov
teď a tady
(zapsáno cestou vlakem z Ostružné a upraveno v Tišnově, 2017)
……………………………………………………………………………………………………………………………….
POUŤ 2018: Na křídlech Orlice k národnímu sebevědomí
Na křídlech orlice…(poutnická poéma)
poznámka: Poéma, též básnická povídka, je rozsáhlejší lyricko-epická veršovaná skladba skládající se obvykle z několika zpěvů.
Na křídlech Ducha
na křídlech moudrosti
v otázkách hojnosti
slétly jsme se u pramene
abychom vyzvedly na světlo
své poklady a tajemství.
Tři bájné kněžny a patnácte královen
českých a moravských
císařoven římských
pozvedlo své číše pramenité vody
a otevřelo klíčem darovaným
pramátí Moravou bránu
kterou se vchází do hodovní síně svatební.
Hiavo tapú, hiavo tapú, hiavo tapú
AROHÁ
Na prahu brány Vše je jedno
kulatý obzor s vrcholy hor
cesta k orlickým hřebenům zdá se tak snadná
na chvíli ukáže se co bylo je i bude
Vstupem do ní se všemi živly po boku
otevíráme Pandořinu skříňku
svých obav strachů bolestí i vzpomínek
Gaia nás svou pomocnou rukou zdobí
přiléhavými barevnými obvazy
večer pak pijeme lektvary z letních bylinek
Z barevných vůní tvoříme v duchu obrazy
které nás spojují s duchem doby
V nouzi voláme bytosti přírody
zakleté do malých bílých kuliček
Horská vodo,
leť šumivá, pěnivá,
panenko vábivá,
leť, zpívej a tanči
a kolotej v šumění
u tebe krása se
v radosti promění.
Hora Matky Boží
všemi svými symboly
dodává nám odvahu
jít cestou vědomou
pokrevenstvím svatého Grálu
Svatý Václav a svatá Ludmila
Karel Čtvrtý, Anny i Elišky
připíjejí svými kalichy
na světlé zítřky
Divoká i jemná je Orlice
její srdce na vlnách nás hostí
a my vracíme té řece vesmírné
písní své srdce nesmírné
Kde domov můj, kde domov můj?
Ať mír dál zůstává s touto krajinou
zloba závist zášť strach a sváry
ty ať pominou, ať už pominou
Ach synku, synku, doma-li jsi
tatíček se ptá oral-li jsi?
Mužský princip se hlásí
přichází další zkoušky naší trasy
Anděl však Bartoš vysílá napřed
své mocné sbory
aby všechny rány bloudění i vnory
dovedly nás právě tam
kde Panna z nebes na křídlech
z křišťálu
miluje své děti bez ptaní se
na původ byť od Grálu
kde radost roste v sadu
v zahradě i pivovaru
Cestou přišly tušené zkoušky hranic
týrání, vyhánění a boření – vše na nic
tak modlíme se s ní: Pomoz nám prosím,
naše milá Paní postavit z trosek zas krásný chrám.
Ten první z kamene, ten druhý v srdcích,
tak přeje si Tvůj Syn – Král.
Král, všech královen idol a manžel
velí Kazi s dětmi odjet do Španěl
a volá Johanu z Rožmitálu
by doplnila náš počet opět na hvězdu Grálu!
Velká Deštná má jen kousek do nebe
nohy pevně na zemi, to se jede!
A tatíčkova chata nezklame
Velký Duch doby hodně práce zastane
vyčistí útroby a my spíme jako v mechu
jedna z nás tu dokonce košilku nechá
něco se nestihlo dokončit v tom spěchu
Cestou dlouhou přes Jagellonská území
všechny Anny nám v tu chvíli velí
vejít sady černých jeřábů
pro nektar zázračný
který vytáhne nás ze spárů
pochyb i zmaru
a projdeme všemi pevnostmi
kterými jsme se obezdili
bychom svá jemná a křehká těla
stlačili až byla menší a menší
Průchodem do Věže se vše mění
padají okovy a řinčí brnění
v té věži, díky pane Jurkoviči
mizí hranice a my ve spánku
letíme na létavici
Orlice zas šumí nad splavem
odpusť mi, modlím se
ať všechno přestanem
odpusť ať nemám vůbec strach
kéž dýchám na zobáčcích vah
odpusť
Orlice zas šumí nad splavem
Náchodem loučíme se s tankovým praporem
a zlehka vstupujeme do Broumovských stěn
v začátku nás jejich Duch zkouší
zda jsme svá srdce pozvaly
a ega na svém místě nechaly –
Osvědčíme se!
Průvodci jsou sesláni
a vedou nás přímo na svatební hostinu
na Hvězdu – místo činu
královny se strojí do sněžně bílé
a v kruhu tančí jako nové
libá hudba houslí a harmonia
z kaple hvězdy line se
svatba našich královských polovin
v čirém prostoru děje se
Guta pak na místo
kde skála kdysi nebi otevřela se
nás vede
dotek ruky spojení srdcí
láska a milost prší z nebe
na naše koruny
do našich písní
Lili-Anna zpívá díky
a pak už boží hostina
je připravena podél pěšiny
třešně, maliny, nějaké štípance i osiny
Vše je jedno (oba významy už dávají smysl)
v tomto nastavení vkráčí do kláštera
sedmnáct královen
sedmnáct panen
opat se neptá na náš úmysl
Nikoho nepřekvapí klášterní režim
po večeři chtělo by se do peřin
leč nás čeká noční návštěva kostela
vede nás benediktin zvesela
mnohým z nás Arnošt z Pardubic známý
možná víc než král
nás tu čeká
a svěřuje tajemství o pokladu zde uloženém
sem z Prahy do bezpečí odvezeném
Slzy které Marie z Magdaly vyplakala
aby pak radovat se mohla ze zjevení Pána
zdali i vlasy jsou její už nikdo neověří
radost a přístup do nebes tu však střeží
my ještě musely s mnichy i do podzemí
kde závan smrti naši rovnováhu změří
A konečně první noc v dormitáři
sedmnáct královen tu spí – to není v žádném snáři!
Předposlední den vracíme se
k bytostem skal
Z Božanova kde kostel stál
míříme ke Koruně
mezi kameny cítíme sílu ženství
myslíme na Žofii a Tetu
a jejich poslání na jihu království
Koruna zde zkameněla
aby nám něco připomněla –
a na naše hlavy snáší fialoví andělé
krásné koruny s živými drahokamy
nic jednoduššího není
než chvíle ticha mezi borůvčím
Cestou k prameni už se vše mění
královny vyzařují své pravé jmění
a znovu brána se nám otevírá
tentokrát bránu do nebes
tu Gaia vytvořila
hájem řada kapliček
polem řada třešní
potokem chladí voda
tucet znavených nožiček
Nedělní ráno nás vede
do zahrady rajské
starý veledub objímáme
zdravíme beránka i ovce
sedáme si k okamžiku ticha
v altánu vonícím po letním dřevu
a na svém paprsku každá z nás letí
do svého království středu
usedáme na trůn ve slavnostních šatech
vědomy si nyní svého vyznání
i další dary jsou tu k dostání
oranžová – žlutá – zelená
růžová – fialová – modrá
Duha se klene nad námi
a my po ní frčíme domů
trochu smutné že se loučíme
a dvanáct měsíců nenajdeme týden
kdy půjdeme pěšky jen
kdy předem nevíme kde složíme hlavu
a co bude naším obědem
kdy každá potíž má rychlé řešení
kdy se ujímá každá z nás chvíli vedení
kdy tajemství je společným pokladem
za kterým jdem a jdem
A víte co se stalo božínku?
Pouť skončila až dvacátého druhého
roku tohoto osmnáctého
kdy Konstancie a dvě Elišky
vydaly se s procesím na Bozinku
k uctění svátku Magdaleny Máří
Každý dostává co potřebuje jak víme:
do naší poutnické linie
vdechnuta byla vůně lilie
na křídlech vážky proudící
do příštího roku zvoucí:
z orlice proměna
do vážky vtělena!
Země zaslíbená
dědictví nejdražší,
co v tobě vykvete,
co v tobě vyraší,
vše ať je májové,
v svět širý, daleký
my volat budeme:
„Naše jsi na věky.“
Osmnácte královen českých
U mariánského pramene
pod Horou Matky Boží
jsme se v české kněžny
a královny proměnily:
hrdá i skromná Libuše
nás vede na pouť naší velkou historií
Teta svými kouzly ztracenou cestu vrátí
a Kazi všechny boly vyléčí
Och svatá Ludmilo kdybys
mohla promluvit a pravdu nám
povědít kterak svého cíle dojít
vděčíme ti Judito za most co spojuje
co někdo rozpojil na naší cestě
a tobě Kunhuto za dvorskou etiku
a milostnou lásku muže své nevěstě
kterou by ráda měla Konstancie
leč osud jí dal pouto synovské co stále žije
v chrámu Brány nebes pod horou Květnicí
Guta nám přináší ty dobré dary nebeské
dětí jako smetí a jak hezké!
Dvě Elišky soupeří a Rejčka z nich
více štěstí v lásce má díky pánu z Lipé
Eliška ta druhá dobrá zemi jest
dává nám syna a Čechům novou zvěst
přijde král, můj syn, a spasí celou zem
a jeho královny k tomu přidají nám všem:
Blanka čistotu a lásku něžnou
Anna svou cestu vítěznou
Eliška sílu co hory přenáší
leč spása se nekoná někdo prý zanáší
Pak Johana se objeví na scéně
by podala ruku pomocnou
choti svému i jeho dětem neméně
S Annou Polskou nám obchod vzkvétá
na naší pouti arónie nás povzbudí
královna v svém letohrádku si lebedí
Poté jiné ženy vládly nám
Alžběta Anglická uklidila chrám
a uvolnila dvorské mravy
za sto let pak Marie Terezie
stále v duchu grálské linie
koná změny pro dobro monarchie
která – prozatím – padá výstřelem
do srdce nástupce a královny Žofie
její šarm a láska v nás stále bije!
Díky všem kněžnám za tři mocné dary
vládu – léčení – i rituály
Vděčnost královnám za lásku manželů
dvorské mravy i sílu vládnutí za mnohé vřavy
Děkujeme milujeme odpouštíme TEĎ A TADY
……………………………………………………………………………………………………………………
POUŤ 2019: Náručí jižních Čech
Náručí jižních Čech
Z budějovické kotliny jsme vylétli
na oranžovém draku blíže k horám
Ze TŘÍ Sil zrozené sedmičkou požehnané
k oppidu jsme popošly plaše
aby ne z mušle leč z mohyly
vystoupila Venuše
a prozářila kroky naší poutě
krásou slov i mateřstvím
silou energií láskou boží
i Marií
Široce rozkročená Kleť svýma nohama spojuje pevně
bájnou Atlantidu se srdcem Evropy
Zkropené kapkami deště zdobíme paní Horu
duhovou svatozáří
jež je naším osmidenním osudem
vkládáme společně naději i touhu
do příštích vrcholů i dní
do duší všech toužících
Na barevnou svatozář nám andělé vloží
Zlatou korunu za chvíli
v pytlíku první býlí
Po ránu Ódou na radost pouštíme do vod Vltavy
své zlaté vlasy radostná srdce i lásky oktávy
naše vědomí se povznáší nad pozemské řády
nad kamenným kruhem tančíme
v blankytném spojení na nebesích
z přímky tvoříme svatozář Země
čeká nás ještě víla vod u Plavi
co smutky naše odplaví
Pokorné kroky dál vedou nás z hluku světa
do území pana Jana z Nepomuku
s jeho jazykem nás pojí tiché tajemství
stejně jako se strážcem slovanských poslů z věčnosti
platíme vysokou cenu za recyklaci duše u studny
však rády pro štěstí našich vnuků!
Doudlebská očista pokračuje
pašijovou cestou k Římovu
vstupujeme přímo na Olivovou horu
kde Anděl bdí svým mečem ohnivým
nad spícími poutníky
přicházíme k nim se svými nejlepšími milníky
mlčenliví strážci posvětí naši další úmluvu
Krok za krokem vycházíme ze stínu ke světlu duše
ta nejzářivější v kapli na návrší nám daruje odvahu
přijít k tisícileté lípě
v níž život Panny Marie je skrytý
zdrávasem a požehnáním se nám srdce potěší
a nohy spějí na svátek Slunce, Země a Luny
cestou je nám třeba pomoci
anděl Radek bdí ve dne i v noci
jídlo doplní i kilometry ubírá
a jógou smíchu nás ovívá
usměvavý měsíc když vyšel nad starým hradem
obavy únava i hlad ležely už ladem
Ráno slunce vrbovky a stříbro řeky
vše jakoby poprvé i navěky
orlicí být aspoň na chvíli se daří
pak SOBĚ darujeme NOV
a pružnými kroky míříme k mlýnu
na řece Černé stravě jsme věrné
a za novu v říčce zcela černé
se s radostí koupáme
leccos tam zanecháme
a pak lukami voňavými
s polštáři mateřídoušky
se k SOBĚ vracíme
s pocity se ještě loučíme
zde na staré faře kde dřevo voní
vzpomínáme s láskou na své muže
i přesto a právě proto že svaté obrazy
tu stěny zdobí zdráháme se co se může
S rozbřeskem překvapení v kuchyni
prasklá voda, ale Verča co čeká mimi to není
to naše emoce zařádily –
k čiré artézské vodě ze hřbitova nás navnadily
Jen z dálky lze vidět ruku
co nás celou cestu vede
do hor prastarých co pamatují ptáky s duší lidí
a člověka s duší zvířete
přidává se k nám Vlaďka – anděl pro tento den
slunný i deštivý přechod kamenných stěn
Kohout nás ke Kleti obrací
a jako bájný Fénix s námi letí
ke své drahé choti – Slepici
hluboká její náruč nás snese
až do knihovny našich genů
nové vědomí se rodí za blesků i hromů
Džaja džaja Déví Mata Namahá
S bouří se boří naše iluze
že je třeba jít někam domů
domov je TEĎ a TADY
(držíme však směr na Nové Hrady)
svižnými kroky svěžím lesem
na křídlech včel i arniky se nesem
koncert z polí zaznívá
zářivá chvíle večerní s námi pobývá
najednou zátiší hor leží tu před námi
a mexická paní vítá nás kuskusem
i dvoudenním sklepním luxusem
Na druhý den jógujeme kol posvátné hromádky
a vracíme se k horám pěkně do řádky
Paní Kuna nás zve do svých skal
vítáme se s ní jsme zvanými hosty
a hned je tu chrám s přístupem do nebe
s pokorou jsme oblaženy světlem milosti
Matka Boží nás připravuje na uzdravení
u pramene
a jdeme s procesím k hoře svaté Krávy
bohyni se zlatými rohy chránící naši ženskost
od velké potopy přes pyramidy až po přítomnost
sedící jako matka bdělá na stráži
nešidíš-li nelžeš či nezvyšuješ marži
pohlédni bohyni Hathor do očí
a tvůj svět se zatočí
lásko naše milá
do vyšších dimenzí poskočí
projdeš závojem iluzí a staneš u oltáře
kde svit i jas jde z jedné tváře
která vždy za nás prosí o milost
a z jednoho srdce co pro nás hoří
láskou co jednou překoná tu vzdálenost
od Já k Ty a nazpět zas
za závojem spatříš
svůj původní obraz
melodie andělská ozve se
ze srdce tvého
voda pramenící pod chrámem je dobrá
a hojí všechny smutky i bolesti
o kus dál i voda hojná
zve nás k obrodě paměti
zvuk hojného zvonu vyzvání k oběti
svého umanutí sama sebou
polož svou hlavu do klína a sni
jako Jednorožec v klíně své lásky milostné
pak zase do výšin stoupáme
aby někdo moh skočit do neznáma
večer je z každé ženy krásná dáma
jako z gobelínu Eleonory Akvitánské
Poslední zastavení u pramene pod lipami
vede nás z temnoty do světla
ke stromu života který už prorůstá námi
a živen je láskou jedinou silou
která je skutečně s námi
Znovu projít chrámem co zpívá
svou píseň do pramene
opouštíme vzpomínky
tesané do kamene
A jdeme vstříc novým dnům i Hradům
Terčině údolí i jejím vodopádům
slast chladné vody na hlavy i paty!
Jako vždy na konci pouti
čeká nás návrat do vlastní reality
je milo v zámecké zahradě
kde šestnácte pannen na bobku sedě
probírá se svými dary i záměry
s vděčností za každý pohled i stisk ruky
slavíme posledním douškem vína
že zítra už každá z nás bude jiná
Díky ti náruči krajino Venuše Marie!
………………………………………………………………………………………………………………….
POUŤ 2021: Královny a kněžny na cestách – z Prahy až do Žihle
Už jednou jsme vyšly
je to tak dávno –
za hranicemi času
můžeme spatřit úsvit historie.
Sedněme na své vraníky či do svých kočárů
se zlatými opratěmi
a projeďme se s radostí pěti poutěmi
než se opět sejdeme pod záštitou přemyslovské dynastie.
První poutí v tomto čase
jsme vyšly z hluboké zemské síně znojemské
v níž ukrývá se tajemství pozemské i nebeské
pečlivě střežené v rotundě sv. Kateřiny.
Vědomí KDO JSEM nám vtiskla
iniciační oráčská scéna
Bořivoj a Ludmila –
symbol zrodu bratrství mezi Moravany a Čechy
mezi Slovany a Kelty.
Stopy i základní kameny Přemyslovců nás vedou
linií jeruzalémskou…
Napřesrok uctíme a přijmeme
nepřemožitelnou ženskou sílu Panny Marie
jež nás vede z Hostýnského chrámu
až k prameni živé vody Moravy.
Řeka řek Mora-Via
přivábí další členky naší družiny
JSME SOUČÁSTÍ JEDNÉ VELKÉ ŘEKY A RODINY
Vody Moravy se třetím rokem spojí
s vodami Orlice na severu
a než přistoupíme Zemskou branou
k vědomí soláru i duchu naší vlasti-země
zastavíme se u pramene
a zde se poprvé staneme královnou.
Nasbíráme na vrcholech hor hrdost i vzdor konvencím
jež kázali i Jurkovič a tatíček Tomáš Garrigue
vyšší vedení nás provede skalami
k naší vlastní HVĚZDĚ.
Na svatební tóny houslí není nikdy pozdě
provází nás oslavou a sjednocením
s archetypem královny.
Čtvrtý rok je tu země, jsou tu kameny, hola!
Orlice na svých bělopěnných křídlech nás snáší
do krajiny pod Kletí.
Projevený DUCH VEDE K VĚDOMÍ TĚLA
Kleť jako vztyčený prst k nebi
stále střeží naše kroky
až se ocitáme v srdci Novohradských hor
v milostiplné náruči Panny Marie
a cítíme skrze své tělo
její přítomnost u kamenů, v mechu
u pramenů i ve slunečním svitu.
Jsme již pátým rokem zralé
prožít svou přirozenou divokou podstatu
a proto vstoupíme do světa pohádek a mýtů.
Symbol hadrové panenky
k nám promlouvá intuicí
sesbíranou všemi ženami
našimi matkami i sestrami
všemi panenkami a Pannami
jež v našem vnitřním slunci se hřejí.
Uslyšíme svou vnitřní melodii
na které se rodíme každým okamžikem
znova a znova.
S panenkami v kapse
se pouštíme do dobrodružství éry
korunního víru
jenž silou své vznešenosti pozve
naše královny a kněžny
by povznesly svá odvěká utrpení
do rovin blažené krásy.
Opět je s námi Karel – král
aby udržel naši paměť v přítomnosti
a ve vědomí – co děláme pro sebe
konáme i pro ostatní.
Sešlo se nás dvakrát dvanácte královen a kněžen
co si přišlo pro jablko poznání
že divoška a královna je plod jeden
a že se ráda v sametu na koni prohání.
Královna v nás namísto cvičení těla
dbala letos více na umění rétoriky
neb duše se učí býti bdělá
když vystupuje ze své pýchy.
Sjíždíme se na svých ořích v centru království
na největším našem náměstí
jen jedna dlí na koni největším
ve Vídni a kraji vezdejším.
Vycházíme symbolicky z Emauz
kde trůní Marie z Montserratu naším očím skrytá
o to více žitá!
Se slovanským vkladem křtu
přicházíme ku hradu
do středu Davidovy hvězdy
nejdříve je třeba projít křišťálem nulového bodu
a uložit svá těla k spánku pod hradem.
Nedělním ránem spěcháme na Karlův hrad
jenž může se zdát být plným záhad
nám však některé z nich
se ukáží jako malý či velký zázrak.
Postát v jaspisové komnatě svaté Kateřiny
vidět jasné indicie ostatkové scény
jež nám dal zvěčnit na obraz
Karlův arcibiskup Jan Očko z Vlašimi
projít oběma směry dvěma rodokmeny
a stanout v úžasu v Kapli svatého kříže.
Kněžna Libuše k nám hovoří
pod velkým stromem
a její slova proudí k naší duši
i k vodám královského potoka:
BĚŽ A PRACUJ!
Jdeme a pracujeme
a jak nám káže poselství svaté Ludmily
podržíme v sobě tyto posvátné počátky:
vědět, kdy se skloníme před násilím
a kdy s ním bojujeme.
Zakladatelky rodu nás svými pevnými postoji
podporují v náročné cestě:
dolů z kopce se dokonce jedny boty rozpadnou
leč kouzlem obětavým zase nové najdou.
Přes kameny a kmeny sejdeme zvesela
k svatému Ivanovi
jenž nám dodá důvtip jak jít proti rozvodněné řece
a úspěšně složit svoje hlavinky
v komunitním centru na bájném Tetíně.
Judita Durynská MOST PEVNÝ POSTAVÍ
a my přejdeme bezpečně z Višudhi k Ádžně
komunikace už plyne SPOJITĚ a svižně.
Svatava Polská nás potom přesvědčí
jak VZÁJEMNÁ PODPORA VŠEM SVĚDČÍ.
Noc je zde neklidná
příběh vraždy mnohým nedá spát.
A brána nebes se otevírá –
z tetínských vyhlídek míříme
do nitra tajemných brdských lesů
kde rozdíl mezi zemí a nebem se stírá.
Na zlatém koni běží k nám Adléta
nyní už osvobozená od zkoušek života
a praví nám v bráně doktora Aksamita:
ŹÍT DÁL BEZ HOŘKOSTI JE VÝHRA TA!
Ve stanici Zdice opět koně přepřaháme
a do Jinec na slibnou večeři pospícháme.
Po ní nás pozvou ke svému stolu
Konstancie a Kunhuta.
Konstancie je jako všechny z nás v té době
povinna králi, loži i sobě
a vždy HLEDÁ CESTU SVOU
na níž laskavost a víra jsou jí záštitou.
Kunhuta Švábská svému muži
věrná je a podporuje jeho trůn
své děti zasvětí nebesům
a dobře ví, že v každé životní krizi
JEN LÁSKA LÉČÍ.
Na Plešivci bránu mystérií otevírá
dobrá žena druhého Václava
Guta z Habsburku
a její poselství
LÁSKA, ČEST A RODINA
je jako hladký doušek vína.
Dcera její Eliška jež je Přemyslovna
čelí po smrti otce velké výzvě –
úpadku země české předejde
královským sňatkem s nímž do dějin vejde.
S vírou že PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ
porodí svého požehnaného syna
jehož úsměv je tu stále s námi
I KDYBYCHOM TOMU BRÁNILI.
Velká Karlova láska Blanka
se stane i královnou českou
najde však Prahu smutnou a nehezkou.
Král pak s její velkou podporou
město své postaví do krásy
klaněti národy se mu budou.
Jen kdo zná kouzlo jemné ženy z Valois
ví, že LÁSKA V MANŽELSTVÍ JE NEJVĚTŠÍ SÍLA!
Když osud vyzdvihne první ženu na nebe
druhou králi přihraje hnedle
– je to Anna Svídnická
první císařovna česká
jež kraluje svou mladostí
i nemalou moudrostí neboť ví
že ÚCTA A RESPEKT SE NOSÍ BEZ OHLEDU NA VĚK.
Otec její dojde smíření s dcerou
na mrtnickém hřbitůvku milosti měrou.
Alžběta z Pomořan doplňuje souhvězdí velkých dam
přináší králi a císaři děti, oporu ve stáří
a víru, že vše se vydaří
když najdeme HARMONII V SÍLE ŽENY.
Její synové Zikmund jenž zdědí nejprv Moravu
a Jan pak Zhořelecko
dají našim zemím otisk, který obsahuje všecko.
Kouzlo dalšího dne na Dubovém vršku započne
a v údolí s překrásnými buky
Anna Přemyslovna nám svůj osud vyjeví
OTEVŘI SVÉ SRDCE A DEJ SE VÉST
nám tiše napoví
a déva Skalitul hned odpoví:
NESTE TO ŽEZLO DÁL.
Aktivní síly ženy se i v nás zrodí
a při přechodu z Brd na Křivoklátsko
přejdeme velký tah bez nehody.
V poklidu přijdeme na Zbirožský dvůr
manželky českých králů nám otvírají
další léčivý dům.
Zámek i hrad na kopci nás lákají
svými jaspisy v podloží přímo vtahují
do nitra templářského sídla.
Zde mnohé důkazy našeho působení
zříme ve vitrínách i na zdi
posedíme chvíli na brokátu
ovívajíce mírné mdloby
ze síly energie zednářských lóží
a možná i wehrmachtu zloby.
Nikdo se však nedoví, jen my,
jak jsme kralovaly v síni se střechou v nebi
kde Slovanskou epopej mistr Mucha
pro potomstvo budoucí tvořil.
Večer jsme uvedeny do salónu
manželkami českých králů.
Tou nejstatečnější byla bezesporu
skromná Kunhuta z Haliče
žena druhého Přemysla, krále železného a zlatého,
mocného muže, povahou však samolibého.
Porodila následníka trůnu a po smrti krále
stala se zajatkyní na Bezdězu.
Vysvobozena z vlastní silné vůle
stává se partnerkou Záviše z Falkenštejna
tím podpoří i svého syna, druhého Václava.
Vskutku STATEČNÁ ŽENA.
Viola Těšínská vtipně i vznešeně
předloží svůj život v lásce s třetím Václavem
posledním přemyslovským králem
jenž zahynul předčasně a krutě.
Heslo PŘIJÍMÁM VE SVÉM ŽIVOTĚ DOBRÉ I ŠPATNÉ
jí bylo potřebné i platné
nedala se hned strhnout k dalšímu sňatku
dokud smutek neodešel a cítila se v pořádku.
Druhým manželem se spojila s rodem z Růží
osud jí však nepředepsal dlouhého žití s muži.
Když na scénu české historie vstoupila
mladičká Eliška Rejčka
stala se brzy po sobě manželkou dvou králů
každý ji miloval i hejčkal
oba ji však brzy opustili a bohaté věno zanechali.
Největším mužem jejího života se však stal
sebevědomý šlechtic Jindřich z Lipé
s nímž žila na Starém Brně v lásce
i v souladu s božskou Psýché.
Rejčka jež šla moudře i cestou cudnosti
může doporučit LÁSKU K SOBĚ I DRUHÝM
SPOLU S RADOSTÍ ZE ŽIVOTA
nám všem kdo sejme předsudků pouta
a prostřednictvím pouti se léčí.
Musíme dlouho jít
než nám Zbiroh zmizí z bot i očí
Josef Václav Sládek nás zavádí
do mechu a kapradí
ke křišťálové studánce
kam tiché laně chodí pít.
Odtud cesta kol živých vod královnám utíká
že ani okem nemrknou a už jsou před cílem
skrytým v údolí
ne však před pozicí vnitřního bojovníka.
Snad je to tím, že dnešní den se odvíjí
pod taktovkou Ochránkyní dědictví našich zemí:
na slunném místě obě princezny z Bavor
nám svěřily svůj duchaplný světonázor.
Johana jako čtrnáctiletá provdána
za čtvrtého Václava jenž byl ještě dítě
sžila se s pražským dvorem velmi hbitě.
DŮVĚRA A PODPORA – záruka přijetí srdce i lože manžela.
Nemaje potomky, král si krátil chvíli lovem
a jedné noci na Karlštejně se Johaně stal jeho pes osudem.
Druhá žena z Bavor Žofie nedala mu také žádné děti
o spermiogramu tehdy neměli ani ponětí
a tak se stala různých pomluv obětí.
Zdravé srdce řeklo této odvážné ženě
VŠE JE ZALOŽENO NA ZMĚNĚ
a došla ku klidu duše (nejen)
Betlémské kaple návštěvou
mistra Husa se stala obhájkyní horlivou.
Třetí ochránkyně našeho dědictví
Johana z Rožmitálu přijala za muže
Jiřího z Poděbrad a jeho šest dětí.
Sama povila ještě pět svých dětí
s heslem PODPORA V LÁSCE A VE SVORNOSTI
dostalo se jí i naší zemi vzácné milosti
– smíru v politice i náboženství.
A kdoví, kdo přinesl Evropské společenství?
V ložnicích králů, je známo, se rodí nejen děti.
Zdá se, že hojnost potomků naší zemi byla
vždy příznivým osudem:
Anna Jagellonská v příštím století
milovala vroucně svého Ferdinanda
a jejich patnáct dětí.
Spojila slovanskou péči s habsburskou mocí
nesouce ve svém srdci LÁSKU, RESPEKT, MOUDROST I ÚCTU
zasloužila se pro české země o nejednu výhru, uznání i poctu.
Pátek bývá často dnem
kdy na cestě za svým snem
rozpoznáme co nám v něm ještě brání
šly jsme snad proto po svatojakubské dlani.
Na louce u kostela ve stínu pod stromy
naše hadrová panenka mrkla jedním okem
a poskočila velkým skokem
když nás seznámila s osudem divošky Támar
uctily jsme ji ladnou sestavou Čandra Namaskár.
Nachytaly jsme do svých drah Měsíc i Slunce
a mohly sestoupit k jezu na Berounce
kam nás dvě královny v Duchu pokroku
s orlicí i lvem po boku na břeh řeky sezvaly.
Markéta Přemyslovna svým otcům i matkám věrná
ke trůnu do Dánska se vydala
a královnou Dagmar se stala
aby svou ODVAHOU, LÁSKOU A KRÁSOU duše
dánského krále okouzlovala
a dánský lid dodnes svým vzorem vábila.
Když Alžběta Stuartovna promluvila
sedmnácté století nám přiblížila
kdy jako zimní královna českou korunu v Praze přijala.
Svého muže Bedřicha podporovala
a svá těhotenství i přes nároky politiky vítala.
Francouzskou módou a novými mravy proslula –
v Praze, ve Vídni i pod ochranou vévody oranžského
kam se uchýlila po smrti muže svého –
nakonec klidu duše došla návratem do své vlasti
byla vždy ženou CTNOSTI, ODVAHY A BDĚLOSTI.
Voda kouzel a soucitu se valí i plyne
nelze neslyšet její vlivné hučení
a my všechny tušíme
že navečer dojde k léčení.
Konstancie se pokusí zmizet za svým mobilem
síla mužů z její Moravy ji podrží setrvat v kruhu žen.
Judita, Anna ze Svídnicka a Eliška Rejčka
cítí potřebu zůstat pro tyto chvíle řece nablízku
zatímco ostatní královny znovu stoupají vzhůru
k židovskému hřbitovu kde v chrámu lesa
skrývá se spojení s menhirem v pupku světa.
Zde pod obcí všem se náhle ujasní
kde rodí se hřích –
ne v duši osamocené
či v těle zkoušeném
leč v hlavě v níž sídlí naše mysl
je třeba přijmout, že nebyl to ničí zlý úmysl
leč doba zmítaná vášněmi a touhou po moci
vynikající však jemností ducha
jenž zkoušen byl v nás pokušením
odpojit duši od těla.
Náš bůh je láska
a odhodlání překročit řeku Jordán
přiznat si své nevědomí a povrchu věcí klam.
Svou bezmoc změnit historii
nahradíme láskou
Ahava hebrejsky láska
Důvěra hebrejsky emún
mění náš předsudek i hřích
na všudypřítomný šalom jenž znamená mír
Odpuštění sobě i všem
nám dává sílu dovolit korunnímu víru
odvést tu tisíciletou tíhu
do jeruzalémského menhiru
Jeru-šalom – Viděti mír
ve všem co oko naše vidí
ucho slyší a srdce pocítí.
Divoško i královno, věz
že zneužití použití i využití
manipulace i lež
se proměňují ve světlo poslání
jenž nám září na cestu i do dlaní.
Nevěsta země i Nebes ženich
tančí svůj svatební tanec
v rytmu kroků dalších
i v tónech našich hlasů nesmělých.
Ještě určitý čas potečou potoky slz
to proudící láska čistí naše životy
jako vody vesmírné řeky Jamún
znovu se ke slovu hlásí důvěra – emún.
Na druhý den do náruče Žihle míříme
cestu železným ořem si krátíme.
Zastavením v Plasích v klášteře
urovnáme pránu ve svém novém těle
ať jsme tu samy, společně či ve dvou.
Judita se nám ještě mihne v Plasích
cestou na masáže horko zmrzlinou hasí.
Žofie s Tetou na jih ke svým rodům spěchají
zatímco v Žihli nás večer hýčkají
naše přání s radostí plní.
Cvičení wydy nebo mořský bazén?
– každému snesu to nejlepší na zem.
Nedělní ráno zastihne své královny
projasněné a uvolněné
žihelský kamenný pantheon
nás doslova pojme do svých náručí
a Anežka Česká tu s pochybami zatočí.
Společně s ní vyšleme duhovou jemnost
i sílu své moudré laskavosti
do světové vzájemnosti
spolu s NEOHROŽENOSTÍ, POKOROU
POMOCÍ A SVOBODOU
všechny tušíme, že tyto síly
budou naší každodenní potřebou.
Odjíždíme na stříbrných koních
k branám své královské rodiny
s korunami na hlavách
jež jsou jemnohmotné
tak se nikoho nedotkne
že jsme královnami každým dnem
že je nám tato role krásným osudem.
Jak bezpečně nám je
když nás vítá sama Marie Terezie
povinnostmi k sobě na svém sídle zdržená.
Své poselství vkládá do našich srdcí
listinou jež je v duchu pokroku v bráně nebes uložená:
ŽÍT PRO ZEMI, ROD A BYTOSTI
POMOCI OD BÍDY, BOLESTI
TOUHA PO LÁSCE A SPRAVEDLNOSTI
VZÁJEMNÉ LASKAVOSTI A RADOSTI
ŽIVOTNÍ SÍLA JE NEKONEČNÁ
A LÁSKA V SRDCI BEZPODMÍNEČNÁ
JÍT DÁL CESTOU POZNÁNÍ
V ROVNOVÁZE I HLEDÁNÍ.
Zákonem jogínských poutí je
že vše bez začátku a konce je
než budou vánoce splníme si jen
– pro sebe, svět i královnu výjimečný den.
Nový věk barev i melodií jsme připravily
na most ke svobodě vystoupily
až prapor svobody na našem hradě zavlaje
budeme plodným duchem za hradbami ráje.
Pták ohnivák nám splní tři přání:
být Lakšmí, Sarasvátí či Kálí?
Být vším naše přání je!